Vítáme vás na stránkách kroniky Malé Úpy

CHALUPY

(stránka vznikla ve spolupráci Veselý Výlet)

Dřevaři si jistě z alpské domoviny přinesli zkušenosti se stavbou roubených domů, ale během dalších staletí vyvinuli typ chalupy, který je typický pro východní Krkonoše. Z trámů roubený obdélníkový půdorys uprostřed rozdělovala chodba, ze které se na jednu stranu vcházelo do původně nedělené obytné místnosti s kamenným komínem a pecí. Celou druhou část domu vyplňoval chlév, pod kterým bývala až dva metry hluboká kejdová jímka zakrytá hrubými povaly. Dobytek do domu vcházel většinou stejnými dveřmi, jako hospodáři. Část chalupy ještě obepínal dřevník z hrázděnou konstrukcí a pultovou střechou. Kamenným sklípkem směřujícím do svahu stále protékala voda. Důležitou částí každé chalupy je provedení střešní konstrukce. Nejstarší jednu středovou stolici už v průběhu 19. století nahradily dvě krajní stolice nesoucí hambalky podpírající krokve.

Na Nových Domcích měly šindelový seníkový vikýř všechny chalupy, dodnes se nedochoval ani jediný (1927).

Původně se seno na půdu ukládalo po žebříku velkými vraty ve štítu, ale taková chalupa se v Malé Úpě nedochovala. Zato tu najdeme 17 původních chalup s místní zvláštností šindelovým seníkovým vikýřem. Dříve než v jiných částech Krkonoš, začali horalé s ukládáním sena skrz zvláštní vchod na půdu přímo ze svahu. Do krovu přidali menší stolici, na kterou zvedli čtyři krokve a pomocí latí a šindelové krytiny vytvarovali vlnovku, pod kterou se schovala vrata. Protože podobný typ vikýře nebyl nikde jinde v Evropě nalezen, říkáme mu maloúpský seníkový vikýř. V Malé Úpě býval téměř na všech chalupách, k tomu ještě na několika domech v Horních Albeřicích, Horních Lysečinách a ve dvou případech byl doložen i v Maršově. Teprve od konce 19. století se v Krkonoších uplatnil seníkový vikýř se sedlovou střechou, který se stal součástí většiny zdejších chalup. Zvětšil půdu o pracovní prostor, kde si hospodář ukládal pomůcky a i v Malé Úpě většinou nahradil starší šindelový typ vikýře. Přesto je maloúpský vikýř významným přínosem zdejších horalů krkonošské lidové architektuře. S rozvojem turistiky a pronajímáním pokojů pro hosty horalé ubrali na půdě místo pro seno a vestavěli sem obytné místnosti. Hlavní pokoj uprostřed prosvětlili předním sedlovým vikýřem, který často zrcadlově kopíroval seníkový vikýř na druhé straně střechy.

První číslování domů z roku 1771 i druhé z roku 1805 bylo jedno pro celou Malou Úpu. Přečíslování v roce 1900 rozdělilo domy na Horní a Dolní Malou Úpu a platí dodnes. Na porcelánu malované č. p. 37 Dolní MÚ je ze Šímových chalup (2003).

Dvě stovky prázdných maloúpských chalup po vyhnání původních obyvatel v letech 1945 a 1946 zachránili chalupáři z různých míst Čech. Čtyřicet „nepotřebných“ chalup bylo zbořeno, některé domy v 70. a 80. letech 20. století při rekreačnímu tlaku ztratily autentickou podobu, přesto zůstala Malá Úpa nejvýznamnějším souborem horské lidové architektury v Krkonoších.

Karel Lof (7. 12. 1933 - 15. 3. 2002)Narodil se v Dolní Malé Úpě v chalupě č. p. 68 hned vedle fary a kostela ve smíšené česko německé rodině. Jeho otec Karel Lof přišel do Malé Úpy v roce 1919 s nově vzniklou československou armádou vytyčovat hranice republiky a byl jedním z prvních Čechů, kteří se v Malé Úpě usadili. Na tancovačce v hostinci starosty Johanna Taslera (dnes Sokolí boudy) se seznámil s Agnes Berauerovou z protějšího koloniálu. Později spolu dům přestavěli a kromě obchodu tu měl pánský krejčí Karel Lof dílnu. Dvě místnosti v novém domě pronajali obci na kancelář a poštovní úřad, Karel Lof stihl být i listonošem. Tady se jim narodil syn Karel.

V roce 1938 museli Lofovi z Malé Úpy kvůli místním nacistům utéci. Domů se vrátili v roce 1945. Mladý Karel vystudoval trutnovskou lesnickou školu a celý život byl hajným v revíru okolo rodné chalupy. Lesnickou kariéru končil ve smutné době obrovské imisní kalamity, kdy v 80. letech odumřelo mnoho starých porostů. Ještě organizoval obnovu lesa, i díky němu dnes na Kraví hoře, Pomezním a Lysečinském hřebeni roste mladý les. Karel Lof v Malé Úpě spoluzakládal Horskou službu a Sbor dobrovolných hasičů. Díky svému původu patřil k pojítku mezi německou minulostí a českou současností Malé Úpy. (foto Vladimír Kobelka, 1995)

Obnovený maloúpský seníkový vikýř na chalupě č. p. 42 Dolní MÚ na Tonových domcích (2003).	Roubení s rybinami na rozích, vymazané spáry, dělená okna lícující s fasádou a šindelem obložený štít jsou typickými prvky maloúpských chalup (2003).
	Přední sedlový vikýř na chalupě čp. 48 Dolní MÚ prosvětlil pokoj na půdě a patří k původním prvkům lidové architektury Malé Úpy. Zároveň odvádí padající sníh od vstupních dveří (1998).