Sraz rohaček Sluníčko prvních březnových dnů jistě s radostí uvítalo skupinku známých tváří s rohačkami, která se sešla v sobotním ránu u celnice na Pomezních Boudách. S nápadem obnovit jízdy na starých dřevařských saních z Malé Úpy do Kowar, které se tu pro pobavení panstva a rozhojnění těžce vydělávaných peněz horalů provozovaly na počátku 19. století, přišel lesník z Červeného vrchu pan Josef Tylš už před řadou let. Pod jeho vedením se v roce 1999 stala redakce organizátorkou nultého - zkušebního sjezdu od celnice do Kowar, která však byla poznamenána nedostatkem sněhu (Krkonoše 3/2000). Tato průkopnická akce se dočkala ohlasu na polské straně Krkonoš, kde našla odezvu zejména u pana Wojciecha Jabłońského ze Valonské sudetské společnosti se sídlem v Jelení Struze. Při konání prvního oficiálního ročníku, který proběhl pod záštitou lesního závodu Horní Maršov o rok později, již měli Češi odpovídající partnery na polské straně, a to především zásluhou právě jelenostružských valonů.

Ti pro ně připravili nejen trasu s nejrozmanitějšími úkoly, ale i prohlídku obnovovaných místních štol a na závěr bohaté občerstvení, servírované u táboráku.

Rok 2001 byl opět poznamenán na polské straně nedostatkem sněhu, takže rohačky nakonec na trasu nevyjely, ale naše strana byla přesto hosty valonů z Kowar v právě dokončeném penzionu v Jelení Struze. Letošní, třetí ročník sjezdu na rohačkách proběhl sice bez účasti redakce, ale zato pod záštitou samotného starosty obce Malá Úpa pana Mocla. Jelo se tentokrát na české straně od kostela Malá Úpa až ke Spálenému Mlýnu. Čtvery české a šestery polské rohačky a jejich posádky se sešly na hraniční čáře pod laskavou kuratelou náčelníka pohraničního oddělení, pana Goreckého, odkud putovaly za slunečného počasí s dalekou viditelností po lyžařské magistrále k chatě Moravanka a dál k maloúpskému kostelíku. Tady pro polské přátele připravil neúnavný pan Tylš soutěž: nakreslit na vyleštěný špalík dřeva zdejší kostelík. Vítězem se stal sám čestný host akce - nový starosta Kowar. Poté následovala prohlídka kostela se zasvěceným výkladem samotného kostelníka a krátké občerstvení v místní hospodě. Následoval hlavní bod programu - sjezd ke Spálenému Mlýnu, kterému v závěrečné fázi trochu ubralo na rychlosti sluníčko. Saně se bořily do mokrého sněhu víc než bylo příjemné hlavně "horalům" - řidičům saní, kteří dojeli domů celí mokří. Naštěstí na tuto situaci pamatoval hostitel, místní starosta, který všechny zúčastněné pozval do boudy Krakonoš na malé občerstvení. Závěrečné rozloučení již proběhlo v naprosté pohodě a sjezd na rohačkách si tak nepochybně získal další příznivce.

Foto galerie: 1. část, 2. část, 3. část, 4. část